Urbanizace

    Urbanizace je proces, který započal již v polovině 19. století. Stěhování obyvatel do měst mohutně narůstá s pokračující průmyslovou revolucí. Tak, jak se podíl městského obyvatelstva zvyšuje, dochází i ke změně - nejprve velikosti měst, později i jejich uspořádání.

    Z hlediska velikosti je hlavním rysem vznik velkoměst, která mají počet obyvatel vyšší než 100 tisíc. Protože je nárůst obrovský začínají brzy vznikat milionová města či megaměsta.

    Vzhledem k vytváření rozsáhlých městských oblastí vznikají nová prostorová uspořádání socioekonomických útvarů. Pro ty je typické správní či ekonomické a infrastrukturní propojení. Základní úroveň tvoří aglomerace. Jedná se o seskupení sídel okolo jednoho města, tato sídla jsou na něm správně závislá. Dnes tvoří aglomeraci všechna velkoměsta a mnoho středních měst. Právě obrovský nárůst měst a později aglomerací v rozvojovém světě vedl k současnému celosvětovému problému. Vznikají zde nelegální přelidněné chudinské čtvrti - slumy. Největší aglomerace jsou např. Tokio (přes 40 mil. obyvatel) nebo Šanghaj (více než 30 mil. obyvatel). V době nejvyššího rozmachu průmyslu začala jednotlivá města spolupracovat a vznikly konurbace, což je seskupení sídel, které jsou správně nezávislé a jsou propojeny ekonomickou aktivitou. Ta byla realizována především v oblasti těžkého průmyslu - těžby a hutnictví. K nejznámějším konurbacím patří Porúří, v ČR Ostrava - Karviná. Dalším známým útvarem urbanistického uspořádání jsou megalopole. Jedná se o souvislý zastavěný pás při pobřeží táhnoucí se i tisíce kilometrů a zasahující hluboko do vnitrozemí (i stovky km), který je kvalitně propojen především dopravní infrastrukturou. Hlavními rysy megalopole jsou populační velikost překračující 25 mil. obyvatel a zásadní ekonomický význam pro stát. V současné době jsou vymezeny 3 megalopole v USA (CHI-PITS; BOS-WASH; SAN-SAN) a jedna v Japonsku (TOKAIDÓ).

    Kromě změn v počtu obyvatel ve městech a změn ve správním uspořádání dochází také ke změně pohybu obyvatel v rámci samotných měst. Tyto fáze probíhají vesměs současně, i když jejich spuštění bylo postupné. První fáze je samotná urbanizace tedy stěhování obyvatel do měst. Postupně se města zaplňují a na jejich okrajích začínají vznikat nové zóny bydlení tvořené rodinnými domy. Hovoříme o suburbanizaci. Jde tedy o stěhování obyvatel do okrajových částí měst. V těchto oblastech většinou chybí služby typu obchodů či restaurací, rodiny často jezdí auty. Obrovský shon i množství lidí vede k další fázi a tou je deurbanizace. Při ní dochází ke znovu osidlování vesnic, lidé utíkají za klidem, ale pracují stále ve městě. Tato fáze úzce souvisí se změnou funkce dnešních vesnic. Poslední fáze souvisí se strukturou vnitřního města. Při reurbanizaci dochází ke zvyšování obytných prostor v centru měst na úkor nebytových. Jde tedy o osidlování cetra měst.